Silver Elite

Hráč: Vanilla

Tirrian Haven • Muž • 37 let 


Rodina:

» Otec - Isaac Haven (mrtvý)

» Matka - Chloe Welle

» Starší bratři - Stephan Haven, Matthew Haven, Bastien Haven, Zachariah Haven 
>> všichni zemřeli před lety na frontě.

» Zesnulá manželka - Claudia Jacos

» Dcera - Elodie Haven

» Sestřenice - Nymra Haven


Povaha:

Nikdy sám sebe neoznačoval za pravého stínonoše, rozhodně se neschovával v koutech, za rouškou světla, kdy by byl zcela nespatřen a získával tak důležité informace ze svého okolí. Tirrian na všechno chodil po svém. Neschovával se ve stínech, jednoduše vběhl na denní světlo s úsměvem na tváři a začal konat. Vždycky mu sešlo na rodině, převážně poté na matce, na kterou byl dost upnutý. Rvalo mu srdce zjištění, že ho otec vyslal na frontu za jeho staršími bratry. Tirrian byl jakožto nejmladší z bratrů jakýmsi matčiným miláčkem, což se odráželo také na jeho pobytu na frontě. Jeho bratři si vždy ponechávali jizvy, které získali v boji nebo při tréninku, aby se jimi poté mohli chlubit dívkám. Mladý Tirrian jim jizvy záviděl, přesto nikdy k žádné nepřišel, a až o mnoho let později se dozvěděl, že ho bratři vždycky chránili, aby se mu nic nestalo. S jejich přístupem se z fronty vrátil jako jediný živý, a krátce na to ho otec zasnoubil s mladou lady z rodu Jacosů.

V té době mu bylo dvacet a sotva se dokázal rozhodnout sám za sebe, natož aby měl ještě svatbu a nedej bože také vlastní rodinu. Přesto, když spatřil plavovlasou Claudii, rozhodl se změnit. Zcela se odpoutal od své matky a vzal život do vlastních rukou. Léta žil bezstarostný život po boku manželky, kterou bezmezně miloval, a s dcerou, na kterou by nedal dopustit. Vždycky si říkával, kdy se mu to štěstí vytratí ze života, že nic netrvá věčně, a měl pravdu. Nebýt odboje a šíleností Cassiuse Calora, pravděpodobně by si žil dál poklidný život se svou rodinou.

Každý dnes ví, jak rod Havenů dopadl po běsnění Cassiuse Calora, při jeho ovládnutí Cancordy přišel Tirrian, který byl v té době s matkou a dcerou v Rocastě, nejenom o otce, ale také o svou ženu. Její tělo nikdy neviděl, ačkoliv se našlo, nebyl schopen se zadívat do mrtvolného výrazu své ženy. Uzavřel se do sebe a jediný, s kým dokázal komunikovat, byla právě jeho matka a dcera, přátele zcela odstřihl a míval dny, kdy vůbec nevycházel z ložnice. Až po pár měsících ho jaksi přešel smutek a znovu začal chodit do společnosti, s myšlenkou, že po boji o Cancordu je on jedním z posledních Havenů chodících po zemi.