Silver Elite

Hráč: Nell

Malorie Haven • Žena • 20 let  

Rodina:

» Prarodiče - Connor Laris, Willow Merandus

» Otec - Ricardo Haven (mrtvý)

» Matka -Carlie Laris (mrtvá)

» Starší sourozenci - Damarion Haven a Lara Haven |mrtvá| (dvojčata)

Povaha:

Jsem nejmladší z rodu Havenů a možná jsem byla ten malý článek našeho rodu dokud Cassius Calore nás nenechal upálit zaživa. Kromě nějakých vyjímek jako jsem byla já a můj starší bratr. Byla jsem se svým bratrem navštívit moje prarodiče v Delfě, kam jsem ráda jezdila, nemůžu dopustit na mojí babičku, která je z rodu Merandusů. Není zaříkávač jako ostatní z jejího rodu, takže se nebojí toho, že můžu být v její moci. Když jsem zaslechla, že můj domov je plamenech, tak mi ukápla jedna slza. Byl to můj domov, moje dětství a všechno bylo pryč. Domů jsem se nemohla vrátit nebo celá Cancorda patřilo Cassiusovi a mým dočasným domovem se stala Delfa, jedna černá stínonoška mezi větrolamy.

Můj neutrální postoj k stříbrným a k rudým ze mě dělal dívku, která nebyla nijak výjimečná. Snad žádný lord se na mě nepodíval, tak jsem často byla zavřená v pokoji, kde mi dělaly společnost knížky. Moje dlouhé hodiny sezení u knížek mi povedlo se zdokonalit v řeči a když jsem vedla rozhovor s nějakým starším lordy, tak se divili, kde malá dívka bere takovou zásobu slov. V knížkách se nepíše jenom o zamilovaných lidech, ale taky jak vystupovat u větší společnosti nebo u královské rodiny. Kdo mě často bral na nějaké akce byla právě babička, která se spíš se mnou chlubila, ale to mě nebavilo být nějakým drahokamem, na který se jenom usmívají. Babička vždy bývala u společnosti stejně staré jako byla ona sama. Nebavilo mě to a možná mě to znechutilo chodívat na společné akce jako jsou plesy.

Byla jsem knihomol, uzavřená do sebe a jediná místnost, kterou jsem znala byl můj pokoj v Cancordě, byl než se z něho stal jenom popel. Nevím jestli se mám být naštvaná na moji babičku, která se mě dostala do hlavy a změnila mě. Možná ji nebavilo, že jsem stín, který se někde schovaná v pokoji. Teď jsem mladou ženou, která se usmívá a svou hroznou minulost zahodila za hlavu. Postoj k rudým se zcela změnil. Dříve jsem si dokázala tajně hrát s rudými dívkami, ale dnes nad nimi jenom zvednu nos.

Co bych řekla a svojí rodině? Hodně jsem mluvila o mojí babičce, která je pro mě nejdůležitějším člověkem na světě. Začala bych rodiči, které jsem milovala, ale oni... Byla jsem pro ně jenom další starost, ve které neviděli žádnou budoucnost, ale v mé sestře viděli budoucí královnu. Moji sestru jsem nesnášela nebo veškerou pozornost si nechávala pro sebe. To nemohu říct o bratrovi, který je pro mě ochránce a on byl člověk u kterého jsem založila svoji hlavu do klína, když jsem zjistila, že náš domov je v plamenech. Věřím, že mezi námi je sourozenecká láska.