Kronika hry

Jste tu nový a chcete vědět, co se ve hře stalo a mělo nějaký velký vliv na děj hry? Nebo jste již hráč veterán a chcete si osvěžit paměť? Poté jste na správném místě!

Naše hra se dala do chodu 10. 7. roku 2018, od samého počátku jsme na chatovacím serveru vítali stále více nováčků, až se 19. 7. 2018 uskutečnila první akce s názvem Jarní ples (akce je k přečtení k dispozici na našem discordu, v sekci #akce).

Toho večera se v Ohnivém paláci sešel každý stříbrný, co něco znamenal. Velké sály a taktéž salónky překypovaly všemi různými barvami urozených rodů, mezi nimiž se sem tam mihla nějaká nevýrazná rudá uniforma, nesoucí skvělé pokrmy a alkohol. Tehdy ještě nevinná princezna Seraphine, hrdá zastánkyně rudých poddaných, se oblékla do čistě rudých šatů, aby všem ukázala, že podporuje rudé a hájí je. Šlechta byla jejím výstupem pobouřena, včetně jejích rodičů a než stačila cokoliv provést, byla z plesu odvedena pryč. Po princeznině výstupu, kdy ponížila svou rodinu a rod, se ples nesl dál v klidném duchu. Většina urozených dam se snažila vetřít do společnosti prvorozeného syna krále, blížil se slavný Boj o trůn a každá lady chtěla toho večera udělat na prince, a také na krále, ten nejlepší dojem, aby byla vybrána jako budoucí královna. 

Jen pár hodin po začátku plesu, kdy byla událost v plném proudu, se tehdejší královna, Cordelia z rodu Viperů, rozhodla svůj plán za zbavením se svého manžela uskutečnit. Do jeho poháru mu bez povšimnutí ostatních nalila výtažek jedu z jednoho z jejích hadích mazlíčků, který po pár minutách začal působit, nebohému králi nedokázal pomoci ani jeho osobní Skonos, který u něj byl během několika vteřin, jed byl silný a krále během pár krátkých minut zabil. Královna se v zármutku odebrala se svými dětmi z plesu, a svého nejstaršího syna si zavolala k sobě, kde se mu svěřila, že chce pro Nortu lepšího krále, který bude jednat v zájmu stříbrných a neohlížet se na rudou spodinu, doznala se k vraždě krále, vlastního manžela a otce svých dětí, s očekáváním, že jí její prvorozený syn pochopí. Tehdy ještě mladý Dorian, třetí svého jména, nechal svou matku uvěznit a rozkázal, aby pěvci i zaříkávači přestali s vyslýcháním všech podezřelých.

Několik dní po plesu a také smrti krále, byl Dorian korunován a ještě téhož dne nechal svou matku popravit v proslulé Kostnici. Popravu zmijí královny tehdy sledovala celá stříbrná populace a rudí mohli oprášit své televize, aby viděli živý přenos.

Necelé dva měsíce po korunovaci Doriana Calora III., se uskutečnil dlouho plánovaný a očekávaný Boj o trůn, kde si měl nový král vybrat svou budoucí manželku. Všechny urozené rody se znovu sjely v Archeonu, a Ohnivý palác znovu prohýřily barvy všech šlechtických rodin. Mezitím, co si postarší lordi a otcové účastnic, užívali vlastní zábavy v saloncích s vynikajícím alkoholem v ruce, mezi dívkami se napětí dalo doslova krájet. Jedna po druhé vcházela do speciálně upravené arény, kde měly předvádět své schopnosti. Dívka z rodu Blonosů se toho večera zaryla všem do paměti, přímo před očima všech přihlížejících si uřízla vlastní zápěstí bez toho, aniž by ze sebe vydala jakoukoliv hlásku, která by naznačovala bolest. Zápěstí jí během chvilky začalo znovu dorůstat a ti, kteří neutekli na záchod s ústy plnými zvratků, začali nadšeně skandovat a doprovázet odcházející dívku hlasitým potleskem. Účastnic bylo mnoho, avšak budoucí královna byla vybrána právě Dorianovým zesnulým otcem, a povinností mladého krále bylo zaujatě sledovat všechny dívky do doby, než arénu opustí poslední účastnice, a jakmile se tak stalo, vydal se do velkého společenského sálu, kde každý čekal na to, až si král vybere. Toho večera král požádal o ruku Anastacii Lerolanovou, která nemohla odmítnout.

Krátce po jejich zásnubách se společně vydali na královskou cestu, navštívit všechna velká města a ukázat i rudým, kdo jim bude vládnout. V té době ještě nikdo netušil o formujícím se odboji, který do mysli každého stříbrného zaseje strach.

Na konci roku se znovu pořádal ples, tentokrát uprostřed zimy. Stříbrní se do Ohnivého paláce hrnuli, aby nemuseli být i coby jen o pár vteřin déle v zimě. Toho večera nikdo nepředpokládal, že by se mělo stát něco zlého, v té době se odboj stal známějším i u samotné stříbrné smetánky, přesto mu nikdo nevěnoval pozornost, byli bráni jako blázni, kteří si myslí, že po tolika staletích, kdy stříbrní vládnou nad rudými, něco změní. Na plese se tehdy objevil i speciální host, králův strýc Cassius, který se po letech vrátil z fronty zpátky domů. Atmosféra mezi strýcem a jeho synovcem byla hustá, že by se dala rozkrájet na několik kousíčků, přišlo také na slovní potyčku, ovšem než se dva spalovači dostali k tomu, aby se vyzvali k souboji, odboj o sobě dal vědět. Stráže nečekali žádný útok, odboj měl tedy výhodu a do paláce se dostal snadno, většina stříbrných se tehdy nacházela ve velkém společenském sálu, kde se rázem ocitli jako myši v pasti. Odboj neváhal a okamžitě zaútočil se vším, co měl. Během několika minut byla podlaha sálu potřísněná především stříbrnou krví, a ti, kteří ještě neschytali smrtelnou ránu, se pokoušeli schovávat za nic netušící rudé služebnictvo. Odboj nadělal svou paseku a jak rychle přišel, tak jaké rychle zmizel. Díky včasnému zásahu všech dostupných Skonosů to poranění šlechtici přežili, včetně krále, který se při první palbě postavil před svou manželku a schytal střely, které patřily jí.

Ráno po onom masakru na plese, se v každé domácnosti rozsvítila televizní obrazovka, král celé zemi oznámil, co se stalo na plese a kdo to způsobil, a zároveň zpřísnil pravidla pro rudé a stříbrným strážím ponechal volnější ruku - každý, kdo provede i coby jen malý a nezávažný přestupek, bude okamžitě popraven, jako pomsta rudému odboji.

Mezitím se v královské rodině strhlo hašteření o trůn, strýc krále, Cassius Calore, si usmyslel, že by byl mnohem lepším králem než mladý Dorian, a rozhodl se mu trůn vzít, za což byl samotným králem připraven o jednu ruku a následně měl být i popraven, Cassius měl ale v Archeonu několik přátel, kteří mu z vězení pomohli utéct.

Odboj se po zimním plese ukázal ve své plné síle a konečně na sebe strhl pozornost, po jatkách v Ohnivém paláci se k odboji připojovalo stále více rudých, někteří ze zoufalství, jiní s touhou po pomstě, a dále také hned několik dezertérů z fronty. Sám Cassius Calore se vydal na sever království, do kraje zvaný Cancorda, domovu rodu Skonosů a Havenů, a právě u Havenů se zastavil na menší návštěvu, v sídle se tehdy nacházela mladá Nymra Haven, žena Altaira Arvena, která přijela navštívit svou rodinu, která byla v době jejího příjezdu na cestách. Cassius vzal jejich rodové sídlo za své, usadil se tam i přesto, že mladá stínonoška protestovala. Brzy se ke Cassiovým přátelům a Havence připojil právě Altair Arven, kterého Cassius okamžitě uvěznil a začal odebírat jeho krev. V době, kdy se valná většina Havenů vrátila domů a Cassius všechny v sídle, kromě Nymry a Altaira zabil, se odboj taktéž formoval v Cancordě, nedaleko sídla rodu Skonosů, kam také po vypálení sídla Havenů Cassius směřoval. Společně se se svými přáteli a rukojmím v podobě Nymry Haven dostal až k odboji, s veliteli dojednal spojenectví a předal jim krev samotného Altaira Arvena, kterou rudí využili na výrobu stříbrných tlumících kulek. U odboje se také objevil Callum Calore, unesený princ, který měl tu čest se znovu potkat se strýcem.

Odboj spojenectvím s Cassiusem nabral sílu a zaútočili na sídlo Skonosů, které se jim podařilo úspěšně dobýt a vytvořit si z něj základnu. Skrze tento útok se v Archeonu dozvěděli přesnou polohu odboje a začali okamžitě formovat všechny vojenské síly. Nedlouho poté, co byli Skonosové poraženi a uvězněni, se do Cancordy přihnala rudá armáda se stříbrnými generály a zbytkem šlechticů, kteří chtěli mít zásluhu v poražení odboje a králova strýce. Strhl se boj, ve kterém byly síly dosti vyrovnané, avšak zásah mocného spalovače donutil královu armádu k ústupu, kolem celého kraje se vystavily mohutné hradby, které byly celé hodiny hlídané, aby se nikdo nedostal dovnitř ani ven. Odboj byl tak společně s Cassiusem uvězněn na jednom místě, a započalo vyjednávání. Cassius, a taktéž odboj, se odmítli vzdát, ještě ale než bylo zahájeno plánované bombardování místa, kde se nacházeli, se odboji podařilo prolomit hradby a vydat se do Přístavní zátoky.

Mezitím, co polovina odboje pronikla do Přístavní zátoky a vyjednala spojenectví s rodem Carrosů a Viperů, se v Archeonu opět pořádal Boj o trůn. Královna Anastacia z rodu Lerolanů spáchala sebevraždu, a král si tak hledal novou manželku. Všechny vojenské síly, včetně stráží a gardy byla přesunuta právě do Archeonu, až k Ohnivému paláci, který se toho večera stal nejvíce hlídanou budovou v celém království, aby se předešlo dalším útokům a ztrátách na životech. Zatímco se stříbrná smetánka opět bezstarostně bavila a popíjela, odboj jednal. Rudí bez problému pronikli do Přístavní zátoky, která byla oslabená, a když král žádal Evolet Nolle o ruku, Přístavní zátoka byla již v té době plně obsazená. Zprávy o útoku na město se do Archeonu dostaly až druhý den, tamní stříbrné rodiny se nemohly vrátit domů a zůstaly tak v hlavním městě, kde jim byl poskytnut azyl. Po porážce v Cancordě bylo třeba jednat, aby byl odboj a Cassius definitivně poraženi. Král se proto vydal do sousední nepřátelské země, vyjednat mír. Kupodivu jezeřanský král souhlasil a po více jak sto letech se Norta a Země jezer ocitli v míru, všechna vojenská síla byla z fronty stažena do království a jezeřané poskytli Nortě svou vojenskou sílu.

Od spojenectví mezi dvěma královstvími neuplynula dlouhá doba, když se na otevřeném moři u Přístavní zátoky objevily první bitevní lodě, podél pěší cesty kráčela rudá armáda v čele se stříbrnými generály, a po obloze se proháněly stíhačky z Pidmontského knížectví. Netrvalo dlouho a strhla se bitva, pro tentokrát vedla strana podporující krále, a necelé dvě hodiny od začátku útoku se na náměstí vyvěsily barvy rodu Calorů. Cassius byl zajat a odvezen do Archeonu, odboj poražen a ti, kteří v boji nezemřeli nebo neutekli, byli zajati a taktéž převezeni do hlavního města.

Přístavní zátoka byla kdysi nejkrásnějším městem v celé Nortě, po útoku spojeneckých sil byla valná většina města zničena, a město samotné se stalo příkladem pro všechny, kteří by kdy chtěli znovu povstat proti královskému rodu.

Žádný mír netrvá věčně, převážně v Nortě, kde si během dne dokáže každý utvořit vlivné spojence, ale také silné nepřátele. Při jednom z mnoha plesů, pořádané královskou rodinou, byla do Ohnivého paláce pozvána nejenom Pidmontská knížata, ale také Jezeřanská šlechta. Ples se stal historickým dnem pro Archeon, kdy se pod střechou královské rodiny sešel snad každý zástupce stříbrného rodu, nehledě na původ nebo schopnost. Ovšem, stal se také dnem, kdy se mezi Nortou a Zemí jezer znovu utvořila propast. Bylo známo, že Dorian III. Calore nemá v lásce krále Jezeřanů, Damiana I. Cygneta, ten jeho negativní pocity využil a krále vyprovokoval, to se mu ale stalo osudným. Mladý spalovač proti Jezeřanskému králi použil nečekanou zbraň v podobě vidličky, kterou mu přetrhl tepnu, a Damian I. Cygnet na místě vykrvácel.

Ples se během několika minut změnil v masakr, při kterém zemřelo hned několik členů jak Nortské, tak Jezeřanské šlechty. Mezi jednou z několika obětí byla také Nina Merandus, vlastní neteř samotného krále Norty. Jezeřani, kteří zavčasu neutekli z Ohnivého paláce, nebo nezemřeli, byli chyceni a zavřeni do Kostnice, kde se jich pár podrobilo mučícím praktikám tamních stříbrných dozorců. Mezi zajatými Jezeřany byla také princezna Nessa Cygnet, které se z Kostnice podařilo utéct, a úspěšně se vrátit do své rodné země, kde vznesla právo na trůn. Den po její korunovaci vyhlásila Nortě válku za účelem vlastní pomsty. Norta nejenom, že se znovu ocitla ve válce, ale nadále se musí potýkat s vnitřními problémy a stále narůstajícím odbojem.