Newblood

Hráč: Nell

Deacon Atkins • Muž • 19 let
○ Člen odboje

» Matka: Alicia Atkins
» Starší bratr: Leonel Atkins

Povaha:

Jsem narozen jako rudý občan toho světa, kde rudý nemá takové postavený jako stříbrná šlechta, která žije ve svých sídlech nebo krásný palácích, kde si žijí svůj dokonalý život. Jsem rudý, který žije ve špíně a v bídě, každá koruna je pro mě dar od boha, že dál mohu žít v tomto světě jako rudý občan. Mluvím zde o tom, že jsem rudý člověk, který může pracovat pro své stříbrné lordy nebo dámy nebo se proti nim postavy jako známý rudý úsvit. Moje krev a moje myšlení jsou stejné jako moji bratři nebo sestry rudých občanů, ale jsem jiný. Jsem jiný tím, že jsem novokrevný. Něco čeho se budou bát samotný stříbný, že rudý je silný jako oni sami, že rudý dokáže ovládat schopnosti, které jsou podobné jako jejich schopnosti a možná schopnosti jsou silnější, než jejich. Jsem nová kapitola nového příběhu mezi stříbrnými a rudými. Narodil jsem v Pidmoty, kde jako malý jsem žil poklidný život dvou mých milovaných rodičů a mého staršího bratra. Jako malý jsem nevěděl co budou v dospělosti, že možná budu nejsilnější mezi rudými a stříbrnými. Jako malý jsem prožíval snad to krásnější období co jsem mohl zažít. Můj domov, moje dětství bylo na okraji lesa, kde jsme měli větší klid, klid od všechno se dělo ve městě. Můj otec byl dřevorubec a měl velkou část lesa, kde o ně taky starali. Naučil jsem se poznat jaký je strom zdravý, který je nemocný a který musel dolů. Byla to práce hodně náročná a potřebovalo hodně síly, aby jsem to zvládl a věděl jsem, že tohle nebude moje práce snů. Moje matka byla švadlena a její šikovné ruce byli známé po celé Pidmoty a každý kníže chtěl od ní udělat oblek. Líbilo se mi matky práce nebo jsem mohl několikrát do města, kde měla menší obchod. Jeden den, když jsem vydal na menší procházku, kde jsem potkal jedno z knížat. Bylo to moje první setkání se svým pánem, kdy on sám byl na malém procházce jako jsem byl já. Někdy jsem nevěděl jak si stříbrný hledají své sluhy a nevěděl jsem, že právě já jsem byl v jeho oči ten pravý. Měl kolem sebe hodně stráží, které ho chránili před nějakým zbytečným útokem na něho. Když na ně vykřikl, aby mě chytli, tak jsem nevěděl proč? Co jsem udělal? Dostal jsem strach a proto jsem začal utíkat. Stráže byli stříbrní z nižší společnosti, který mě chytil a donesl ke mému pánovi. Můj strach něco prolomilo a ztlumil jeho schopnost, když na mě chtěl využít. Nevěděl jsem, že já jsem to byl co mu utlumil jeho schopnost. Stráž, který byl v šoku, že dál nemůže využít svoji schopnost na mě, tak sledoval určitou barvu, kterou nosili jenom tlumiči. Někdo z tlumičů zde nebyl a samotný kníže byl v šoku, když on sám pociťoval, že on sám má utlumene schopnosti. Setkání se svým pánem jsem ztratil svoji rodinu a volnost, byl jsem odveden ke svému pánovi, kde jsem stával jeho sluhou. Dlouho dobu jsem nepoužil svoji schopnost nebo jsem nemusel, doby než mi bylo patnáct let, kdy moje chování se změnilo. Byl jsem v pubertě a moje chování bylo jiné, než jsem byl dítě. Několikrát jsem neposlechl rozkazy svého pána. Kníže už na neměl trpělivost a chtěl mě popravit. Jako v Normě nebo v Jezeru mají místo, kde popravili lidi. Nebylo to na věrné místě, někde naměsti, ale kotli. Bylo to místo, kde popravovali stříbrný, kteří se postavili proti svým lidem. Od Norty je menší, ale více děsivé nebo je to v zemi, kde není světlo kromě umělé světla. Stál jsem uprostřed arény, kde přede mnou byl z nejsilnější stříbrný z Pidmoty. Byl to můj pán, který měl ukončit můj život, už jsem ho viděl co dokáže, ovládá vzduch a člověku může vzít veškerý vzduch z jeho plic. Dlouze mluvil o tom proč zde všichni přišli na moji popravu a já jsem dostával strach, tak silný že se mi projevil opět moje schopnost. Celý vyklepani, že mám pár vteřin svého života jsem sledoval svého pána. Můj strach byl z pouštět mých schopnosti a když vyslovil poslední slovo smrt, tak jsem na mě podíval. Kníže chtěl ze mě stahovat veškerý vzduch co se měl v plicích, ale nemohl nebo se mu utlumil jeho schopnost, ale jak jsem měl velký strach, tak moje síla byla větší, až se mu utlumil jeho životní funkce, které nepracovali jak měli. Nemohl dýchat, nemohl normálně přemýšlet co děje a hlavně jeho srdce se zastavilo a spadl na zem mrtvý. Dívám se na jeho mrtvé tělo a nechápal jsem co děje, nikdo nechápal co se mu stalo. Do arény běhali stráže a léčitele, aby knížeti mohli pomoc a to byla moje možnost se dát k útěku. Byl jsem na útěku už několik dnů a hledal jsem cestu domů za svoji rodinou. Moje rodina byla velkou vzdálenost od mně a já jsem neviděl jak se k nim dostanu, jestli se k nim dostanu. Uběhlo několik let a já jsem opět dostal mezi stříbrný lidi, kde jsem pro nich dělal. Nikdo mě ne obvinil, že jsem zabil kníže a nikdo neví, že mám schopnosti. Nebyl jsem sám, bylo nás víc a zabití novokrevneho byla pro stříbrné jako Vánoce. Největším debatou mezi stříbrnými byl odboj jako známý rudý odboj, který chtěl rovnoprávnost. Chtěl jsem k nim přidat, ale mezi Nortou a Pidmoty byla velká vzdálenost a nemohl jsem někoho najít kdo by mě tam vzal, až den, kdy mě oslovil můj nový pán, že mu budu dělat společnost do Norty. Byla to moje cesta do Norty, jak se potkat rudým odbojem. Kníže měl jel na jednu návštěvu k rodu Titanos, kde jeli zbytek významných knížat z Pidmoty. Můj pan a řidič auta už ne dorazili nebo se ho zastřelil, když jsem byl několik kilometrů od sídla Titanos. Teď jsem byl v Norte kde jsem mohl přidat k rudému odboji.