Silver Elite

Hráč: Lucy

Aurelion Nornus • Muž • 23 let  


Rodina:

» Otec - James Nornus (mrtvý)

» Matka - Elisabeth Macanthos (mrtvá)

» Bratr - Caspian Nornus 

» Sestra - Delta Nornus 


Povaha:

Aurelion je naprosto dokonalým typem zcela nepředvidatelné osobnosti. Nejvíce specifickou charakteristickou vlastnosti je však jeho bouřlivost. Na venek působí jako veliký flegmatik avšak v momentě kdy se mu nelíbí situace či názor druhého jedince, reaguje opravdu hned a velice rázně. Jeho nevýhodou je právě vychovanost. Je to hotový gentleman. Ženy má opravdu v oblibě. Je to ten jedinec které tyto bytosti považuje za bohyně. Za to s muži si ne vždy rozumí. Není to rváč, nerad se předvádí ale když už na to dojde je schopen se pořádně ukázat. Je to docela puntičkář, občas se zdá být až autistický. Pokud je nějaká nesymetrie v jeho okolí doslova mu to drásá nervy. Nechá se velice rychle rozptýlit detaily a drobnostmi. Jeho priority jsou poněkud zvláštní ale on považuje za důležité i maličkosti proto na okolí působí i velice ohleduplně. Umí jednat s různými typy lidí a jejich povah, je vysoce inteligentní a často se utápí v knihách. Pokud se zvolí téma kterému rozumí a má v něm nějakou zkušenost tak mele pantem dokud své poznatky nesdělí veřejnosti. Ví kde jsou hranice, často zastává roli moudrého který spíše odstoupí a dá možnost diskuzi před bojem. Jak ale bylo řečeno, pokud si někdo začne značně toho lituji. Specifickou věcí u něj je vycházková hůl která slouží jako pochva pro jeho rapír. Má skvělé schopnosti v šermu. Stejně tam je výborným ostrostřelcem. Ve svém volném čase se věnuje psaní, čtení nebo samotnému výcviku.

Co se rodiny týče, jeho minulost nebyla nejzářivější. Rodiče jim umřeli velice brzo a jejich výchovu převzala do svých rukou sestra jeho matky. Tetička byla a je velice přísnou osobou která zavádí pravý řád a potrpí si na pravidlech. Aurelion je nejstarším ze sourozenců a proto by se dalo říci že po celou tu dobu zastává roli jistého obránce který na ně nedá dopustit. Aure je hodný muž ale když na přijde dokáže se k různým jedincům chovat jak bezcitná svině. Většinou to však zaviní jeho přehnaná upřímnost.

Poslední rok života Aureliona poznamenal zřejmě nejvíce. Jeho obliba v rudých ženách se prohloubila natolik, že se do jedné dokonce zamiloval. Byla to obyčejná květinářka, která i přes své působení dokázala proniknout do jeho srdce natolik, že jenom vzpomínka na ní ho drtí zevnitř. Tehdy jejich vztah nevyšel podle jeho představ. Jednoho dne se probudil vedle své milované, která tam už nebyla a nikdy jí už nenašel. Dlouhou dobu mu kolovala v hlavě myšlenka o tom, kde by asi mohla být a hlavně důvod jejího odjezdu. Aurelion se s touto ránou nikdy plně nesrovnal, dokud do jeho života nepronikl někdo další.

Tehdy se rozhodl se uzavřít před silnými city jako je láska či nenávist. Zřejmě se jednalo o jeho vlastní prokletí, ale být gentlemanem mu zajistilo další příchod ženy, jejíž povaha mu byla stejně cizí jako její odtažitost. Její jméno mu v hlavě utkvělo více než by sám chtěl, přeci jen se jmenovala stejně jako jeho matka. Tato žena mu ukázala že život může být i něco víc než posedání u dvora, chovat se jak naučený robot dobrým způsobům a spokojeně přečkávat dny, než se probudíte v tom dalším. Aurelion, jakožto citlivý muž si tuto rudou ženu natolik oblíbil, že začal sám pociťovat jak se ona brána, kterou si utvořil, opět otevírá. Dřív než by však stihl jí otevřít pro její maličkost, nastal zřejmě největší obrat v jeho životě.

Po seznámení se s Rhaenys Merandus, která ovládla jeho mysl i tělo na několik dní provedl věci, které by sám nikdy nezrealizoval, ani by na to neměl pomyšlení. V její přítomnosti a při její podpoře zabil polovinu svého rudého služebnictva, ke kterému sám choval rodinné pouta. Byli pro něj rodinou více než jeho teta, která ho učila způsobům stříbrným. Právě rudí mu poskytli to, kým byl. Gentleman, schopný shovívavosti, láskyplnosti a pokory ke každé ženě, ale i živému tvoru. Miloval to, kým byl, jak se choval a jak žil. Do jejího příjezdu bylo vše v pořádku, dokud se sám nestal vražednou loutkou, zatímco ona tahala za provázky. Aurelion ten den způsobil v sídle Nornusů jedno z dosavadně největších krveprolití. Ty, které miloval zabil vlastní rukou a dokonce i snědl jedno rudé srdce, jehož chuť mu leží na jazyku i dlouho poté. Nikdy se s tím co provedl nesrovnal. Mnohdy měl nakročeno k sebevraždě, ale jediné co ho od toho drželo dál byla vzpomínka na Rhaenys. Jeho mysl i duši pohltila nenávist k rodu Merandus, kterému plánoval se pomstít. Dalo by se říci, že pomsta se stala jediným pilířem v jeho životě. Přišel naprosto o všechno, nejenom o pouta, milující společnost, ale i milostné románky. Ten den přišel i sám o sebe.

O to kým byl, o to kým se snažil být...Několik měsíců nevylézal ze svého křídla. Každý den usilovně trénoval, tvořil plán, dokonce vybudoval i podzemní vězení, které spíše připomínalo chlívky pro dobytek. Byly plné řetězů a mučících pomůcek. Jeho teta i sourozenci si mysleli že mu přeskočilo. Snažili se od něj držet co nejdál. Občas měl chvíle kdy sám prahnul po vraždě, bez ohledu na to, o koho by se jednalo. Probudila v něm něco co se dávno snažil pohřbít a sám věděl že více šancí nedostane. Jednou se mu to povedlo, ale po druhé už to nedokázal. Jak byl zvyklí se opírat o své milované, tak se z něj stal vlk samotář. Někdo kdo se bojí přítomnosti druhých, kdo jí nevyžaduje. Dokonce přestal i mluvit. Odpovídá jenom když musí, nebo když něco potřebuje. Začal poměrně intenzivně pít a kouřit. Občasně trpí depresí a nevyspaností, vzhledem k nočním můrám, které má.