Red

Hráč: kiro_ethane

Akro Dorien • Muž • 25 let

○ Bývalý voják, člen odboje

Rodina:

» Matka - Winnie Dorien-matka, sloužila v putyce, podobně jako u otce o ní nemá informace. Pokud je na živu, je stará 48 let.

» Otec - Alexander Dorien. Voják, velitel stráží, poté co Akro odešel k odboji, nemá o něm žádné zprávy, pokud je živý, je starý 55 let.

Povaha:

Lepší ztělesnění magora byste uprostřed bitevní vřavy těžko hledali. Samozřejmě má i světlé chvilky, kdy se mu příčetnost vrací, ale po několika letech na frontě v předních liniích jeho rozum poodešel na dlouhodobou dovolenou. Šel do těch nejhorších bojů a vždy nějakým zázrakem vyvázl nezraněný. A zas, znovu a znovu se mu rukama proneslo několik desítek životů a potoky krve. Tyhle obrazy na příčetnosti člověku nepřidají. A proč se vlastně válčilo ? Protože si pár stříbrných prdelí vjelo do vlasů kvůli nějaké hovadině. Bylo mu to jedno. Hlavně chtěl přežit. Když se nad tím ale zamyslí, byl tak nějak vychováván k armádě už od mala. Jeho otec byl přísný, v tu dobu už důstojník u rodu Haven. Svého syna učil v boji s mečem, ale Akro si oblíbil spíš než cokoli sekeru a sax a ačkoliv otec stříbrné adoroval, Akro se do toho tolik zase nehnal. Nemyslel si, že je správné se nechat utlačovat a ponižovat. Být pro ně dobytkem. Ale zoufale toužil po otcově uznání, proto nakonec souhlasil s tím, že vstoupí do armády. Tohoto rozhodnutí bude litovat celý svůj život.

Viděl kamarády jak umírají před jeho očima, viděl stříbrné honosit se za obrannou linií, když na ně se s šíleným rykem řítila nepřátelská armáda. Prosekával si cestu před kov a maso. Každý mrtvý protivník znamenal chvilka života navíc pro něj. Ale jediným vítězem byli krkavci. Ti se do syta nažrali. Když se vrátil domů, jeho mysl už byla ta tam. Matce se domu nevrátil syn a otci onen hrdinný voják, který bojoval. Vrátil se šlachovitý muž s pytli pod očima a skoro bez vlasů. S jizvami jak na těle tak na duši. Schránka se skelným pohledem. Žádné fanfáry, metály, třesení rukou. Nic.

Jeho otec se otočil a do poslední chvilky s ním nepromluvil. Možná si myslel, že se vrátí s párem koní a truhlou plnou zlata. Místo toho došel pouze tak, jak jej poslali a to v prošoupaných botách a zabahněné uniformě. Zbraně tupé, kyrys poškozený. Tohle byl ten hrdina co se vrátil a vlastně tam zůstal a nikdy neodešel, část jeho tam umřela a leží tam kdesi pod hromadou mrtvol. Odešel i odtud. Neměl chuť být někde, kde jej otec ani nepřivítal. Nepodal mu ruku a ještě jej strkal ze dveří domu, který mu pomáhal postavit. Odešel do ulic, našel hospodu a tohle dělal po několik dalších dní. Probudil se dokopaný jako pes.

Jednou tuhle opici šel rozchodit do lesa. Nebo se z ní případně vyzvracet. Nedošel ani moc hluboko, když viděl, jak se snaží pověsit chlapce s děvčetem, oba nejspíš sluhové, kteří jsou odsouzeni k smrti za bůh ví co. Začal vidět rudě. A tělo už vědělo co má dělat. Moc dobře vědělo, kam seknout, tuhle zbroj sám nosil, ví kde má slabé místo. Zanedlouho se zde váleli tři mrtvoly členů stráže. A takhle se Akro dostal k Odboji. V podstatě náhodou. Vidět tohle jeho otec, asi by zdechl hanbou. A dobře mu tak.